Listopad 2014

Podařilo se nám dokonce i balancovat na hraně zákona…začalo to tím, že...

17. listopadu 2014 v 17:28 | Xoxo Vanessa |  My diary
Zdraví vás Vaše blogová kráska, která je tááááák moc odpočatá a šťastná.

Víkend jsem měla doslova nádherný a vlastně celý týden, protože jsem trávila čas s miláčkem. Není divu, začátky jsou vždy krásné a my si je jak jinak než užíváme, děláme doslova vše. Třeba tento týden jsme s miláčkem jeli za odpočinkem, menším luxusem a zkrátka dopřát našim tělíčkům blaho. A kde? No přeci do wellnesska, kde jsme se nechali hýčkat přes tři hodiny. ♥

V úterý máme naplánovaný další výlet a to do Prahy,… Památky, divadlo/muzikál, nákupy, večeře, hotel,… jéé já se ták těším. ♥

♥♥♥ A teď ještě zpátky k Americe ♥♥♥

Už moc nechci psát, jak jsem se měla úžasně, aby to tady nebylo moc přeslazené a abych ve vás nevyvolala pocity, že se moc chlubím. Vím, že hodně lidí nám Ameriku s Liborem nepřálo a nejspíše proto když jsme měli nějaký plán, tak vždy se nám do toho něco nepříjemného připletlo, ale naštěstí nakonec vždy vše dopadlo dobře a my jsme si to potom o to více užili. Prostě sranda,…

Naše malé nepříjemnosti začaly se vstupem na americkou půdu, kde nás na letišti málem do Ameriky nepustili, rozdělili nás a dlouho prohledávali v oddělených místnostech, cítila jsem se úplně na dně, vůbec jsem jim nerozuměla, nevěděla jsem oč jim jde. Jen jsem se modlila, ať už se setkám s Liborem a vše se vysvětlí. Nakonec to dobře dopadlo, pustli nás, ale netušila jsem, že při vstupu mohou nastat takové problémy a dokonce nás, bez nějaké zjevné příčiny, můžou zase poslat domů.

Podobná situace nastala, i když jsme se vraceli z Baham, tam už mi připadalo, že jim šlo jen o obyčejnou šikanu, lezli nám do kufrů, prohledávali úplně vše, od manikúrní taštičky až po léky.

Asi si vytipovali podezřelé osoby, u kterých prováděli tak důkladné prohlídky, při našem "štěstí" jsme byli vždy mezi nimi.

A na ty Bahamy jsme taky málem neodpluli…

Už ráno jsme byli v časovém skluzu, moc jsme nestíhali…konečně se nám podařilo vyrazit, všechny věci v pořádku sbaleny v kufru, spěcháme do výtahu, už se vidíme u auta, jak vyrážíme směr přístav…a najednou rup, výtah zůstal stát… Nepřejte si zažít ten pocit, když někam spěcháte a zůstanete viset ve výtahu, který sice jezdil, ale nešly mu otevřít dveře.

Do toho jsem začala mít klaustrofobické pocity, prostě malý prostor, dusno a horko, nebyla jsem daleko k hysterii. Naštěstí se podařilo dveře odblokovat a my jsme výlet na Bahamy neprošvihli, ale na ty horké chvilky v uzavřeném výtahu dlouho nezapomenu.

Podařilo se nám dokonce i balancovat na hraně zákona…začalo to tím, že jsme si chtěli užít akci, kde hrál DJ R3hab. Samozřejmě, že na tuto "pařbu" mohli jen plnoletí, což, bohužel, já v tomto státě ještě nesplňuji.

Společně s Liborem jsme vymysleli báječný plán, jak se na akci dostat, a to trošičku zfalšovat moji občanku, na kterou mne určitě pustí…super plán samozřejmě nevyšel, při vstupu hlídač projel průkaz čtečkou a bylo po srandě. Byla jsem z toho moc smutná, protože lístky jsme už měli koupené…nakonec jsme se tam dostali za mírnou úplatu a zábava mohla začít…tanečky, pitíčko, prostě zábava, jak si určitě dovedete představit…

Naše dobrodružství však ještě neskončilo…

Když jsme nad ránem jeli autem zvesela domů, kdy můj milovaný řidič měl propadlý řidičák a pojistku na auto a do toho ještě vezl nezletilou opilou dívku, tak jsme k naší radosti uviděli za námi blikající majáček policejního vozidla. Což samozřejmě znamená, že máme zastavit a bude kontrola. Jak nám v té chvíli bylo, to se snad ani nedá popsat. Už jsem nás viděla někde zavřené v temné cele americké věznice, kde se na nás ve sprchách vrhnou nadržené černošské lesby a buzny. Myslím, že v této chvíli bylo Liborovi o moc hůř než mi.

Při kontrole došlo k velkém vysvětlování, naštěstí Libor umí vyjednávat, takže po nějakém čase, kde si policajti vše ověřovali, nás pustili s menší pokutou, takže zase vše nakonec dopadlo celkem dobře

Mne se jen ptali, jestli jsem v pořádku,.. na to jsem zvládla s úsměvem odpovědět "I am oukééj", což díky bohu stačilo, kdyby se rozhodli ověřit si, jak je to u mne s alkoholem v krvi, asi by se hodně divili, a tak lehce by nám to neprošlo…


A tady jsem bydlela:


Hello, mé lásenky i nelásenky,...

10. listopadu 2014 v 22:05 | Xoxo Vanessa |  My diary
Hello, mé lásenky i nelásenky,

Jak mnozí víte, po měsíci a týdnu jsem zpátky doma, a to v České Republice. Ve středu jsem se vrátila doslova z toho nejkrásnějšího snu, z Floridy. Holky, moc bych si přála vám to slovy popsat, jak mi bylo nádherně, ale slova na to opravdu nestačí.

Chtěla jsem napsat článek, ale nedalo mi to, musela jsem jako první napsat reakci na vaše komentáře. Ale příště se už těšte na článek o mých zážitcích v Americe, máte se opravdu na co těšit.

A s kým jsem tam jela? S mým novým, nejúžasnějším klukem, který je talent opravdu na vše. Nechtěla jsem před odjezdem do Ameriky nic zakřiknout, tak jsem vám schválně neřekla s kým jedu,…

Ze začátku se mi ten nápad líbil, že budete přemýšlet, copak tam asi dělám nebo s kým tam jsem.
Mohlo mne však napadnout, že lidé jsou v dnešní době zlí a nepřejí štěstí ostatním a snaží se zničit to, že jsem šťastná a prožívám si svůj sen.

Nevím, jestli se tomu dá říct závist, ale máte v sobě někteří takovou zlobu a nenávist, že byste se měli nad sebou zamyslet a měli něco se sebou dělat.

Každý si může žít ten svůj život takový, jaký ho chce žít a nikomu do toho nic není, pokud samozřejmě nežiji na úkor někoho druhého.
A každý má možnost, pokud chce, určitým způsobem ten svůj život změnit, stačí jen chtít a ne jen užírat se, pozorovat a kritizovat ty druhé.

Pokud se vám zdá normální psát někomu "ty špíno, kurvo, děvko, chcípni" apod., a to jen proto, že jsem si odjela na dovolenou se svým přítelem? Urážet a nadávat jen na základě nějakých nepodložených výmyslů nebo vašich domněnek? Kdo z vás mne zná tak dobře, že může soudit?

Život není jen černo-bílý, nalinkovaný dle předem dané předlohy, kterou musí každý dodržet. A pokud člověk překročí jen trochu zažité představy, tak je vše špatně.

Samozřejmě, že blog je veřejný, tak se k článkům, které tam uveřejňuji, může každý vyjádřit. Doufala jsem a věřila, že komentáře budou, i když ne všechny pozitivní, ale podány slušnou formou a ne, že se zvrhnou vysloveně v nějakou "žumpu urážek", ve které se vyžívá jen pár určitých jedinců.
Myslím si, že ti slušní určitě pochopili a těch pár ubohých nepochopí nikdy.






♥♥♥ Největší frajírek ♥♥♥